Kdo vedl session a proč právě on
Michael Koch je kouč s mezinárodní certifikací Gallup, za sebou má podle vlastních slov přes 1 000 klientů, se kterými pracoval na týmových nebo individuálních mentoringech. Pracuje jak s dlouhodobými klienty, tak s jednorázovými setkáními, kdy člověk projde dotazníkem, stráví s ním hodinu a odnese si jednu konkrétní věc, na které může dál pracovat.
Ročně odmoderuje 14 až 15 konferencí a sám přiznává, že ho baví právě pestrost témat a lidí. Nechtěli jsme na session člověka, který rozvoj jen přednáší. Chtěli jsme někoho, kdo s lidmi fyzicky sedí a sleduje, co jim skutečně funguje.
V místnosti seděla malá skupina, mastermind formát, žádný velký sál s davem anonymních tváří. Napříč různými životy zaznělo jedno společné téma: pocit časového presu, nejasná zadání úkolů a potřeba zjistit, kde člověk ztrácí energii a kde naopak funguje nejlíp.
Škála 0 až 10 odhalila rozdílné životy v jedné místnosti
Prvním cvičením bylo jednoduché zadání: napsat na papír číslo od 0 do 10, které odpovídá tomu, kolik dní za posledních 30 dní člověk fungoval naplno. Čísla se výrazně lišila, jeden z účastníků napsal desítku, druhý sedmičku.
Když se Michael zeptal, co přesně desítka znamená, odpověď byla, že to nejsou dny, kdy se podařilo udělat úplně všechno, ale dny, kdy člověk byl výkonný tak, jak očekával, a práci si v nějaké míře užil.
Michael hned na začátku stanovil pravidlo pro celou session: na otázky se neodpovídá tak, jak si člověk myslí, že by měl odpovědět, ale tak, co ho napadne jako první. Tohle pravidlo láme navyklé chování, kdy lidé v práci odpovídají tak, aby zněli dobře, ne tak, jak to skutečně cítí.
Číslo samo o sobě nic neříká, dokud se nerozebere, co za ním stojí.
Angažovanost je o vozíku, ne o výkonu
Druhý blok session stál na obrazu vozíku, který Michael použil jako výchozí bod diskuze. Otázka zněla jednoduše: co si představíš pod pojmem angažovanost? První odpovědi mířily k výkonu, ale hned přišla oprava: můžeš makat jako šroub a přesto nebýt týmový hráč. Pokud jedeš sám na sebe, angažovaný nejsi.
Michael to zarámoval přesněji: angažovaní jsou lidi, kteří táhnou vozík. Platí pro ně 3 věci zároveň: práce je baví, cítí se za ni zodpovědní a snaží se ji dělat lépe.
K tomu patřila i tvrdá čísla: Evropa má jen 12 % angažovaných zaměstnanců, a je to nejnižší podíl ze všech regionů světa, podle průzkumu na 140 000 zaměstnanců za loňský rok. Starší data české agentury Behavio z roku 2019 ukazovala jen 13 % nadšených Čechů.
Když jen makáš, netáhneš automaticky vozík s ostatními.
Past naučeného: vyhoříš i z toho, v čem jsi dobrý
Jeden z nejsilnějších momentů session přišel, když Michael pojmenoval jev, kterému říká past naučeného: člověk je v nějaké dovednosti tak dobrý, že ho to přestane bavit, i když mu to jde. Není to o neúspěchu, je to o chybějící výzvě.
Ukázal to na sobě: kdyby moderoval konference 2× týdně místo 14× ročně, přestal by v tom být dobrý, protože by se z toho stala jen show.
S tím souviselo i tvrzení, které vyvolalo reakci: mozek není sval, nepotřebuje odpočívat, potřebuje změnu. Lidé se silně produktivním nastavením si podle Michaela musí odpočinek naplánovat stejně jako práci, jinak ho prostě nebudou dělat.
Zaznělo i srovnání výzkumu ze 4 000 respondentů z roku 2026: lidi do firmy přitáhne hlavně atmosféra, jistota a rovnováha, odcházejí ale hlavně kvůli penězům, a jde o 3 oddělené roviny, které je potřeba řešit zvlášť.
Mozek nepotřebuje odpočívat, mozek potřebuje změnu.
Talent, který neřídíš, se otočí proti tobě
Dalším tématem byl talent a zpětná vazba. Michael řekl, že talent, pokud ho nezvládneš zmanagovat, se projeví ve stinné verzi, a sám to demonstroval na vlastním příkladu z oslavy, kde dokázal přejet ostatní dvouhodinovým monologem o sobě.
Jeden z účastníků popsal, že ho vyčerpávají těžké úkoly, na které nikdo nereaguje, protože pro okolí vypadají jako malá nebo neviditelná věc. Podle Michaela to není charakterová vada, ale neřízený talent, který potřebuje jiný ventil.
Padlo i konkrétní číslo: z tisíců lidí, se kterými Michael pracoval, byl jen u 5 z nich problém opravdu v tom, že měli špatnou práci. U zbylých 995 šlo vždy jen o způsob, jakým se k výsledku dostávali, typicky o strach doptat se na nejasné zadání.
Kdo svůj talent nezná, nemá šanci ho řídit.
Jasnost v zadání šetří energii oběma stranám
Posledním silným blokem bylo zadávání úkolů. Padla věta, která shrnula celý princip: cílem je angažovanost, angažovanost je prosperita firmy. Když manažer frustruje zaměstnance nejasným zadáním, snižuje jeho angažovanost a firma o to přichází v praxi, ne v teorii.
Jeden z účastníků popsal vlastní recept: některým lidem stačí říct svíčková a oni už vědí, co nakoupit, jiným musí napsat celý postup krok za krokem. Univerzální styl zadávání neexistuje, klíčové je znát konkrétního člověka.
Zaznělo i to, že samotné pojmenování očekávané obtížnosti dopředu, bez změny okolností, dokáže výrazně snížit stres a tření mezi lidmi.
Checklist: co dělat, když ti chybí zpětná vazba nebo jasné zadání
- Pojmenuj svůj talent nahlas: řekni týmu nebo blízkým, že potřebuješ konkrétní typ reakce, místo aby sis to nechával pro sebe.
- Zeptej se na to, co nechápeš: strach z doptání vede k horšímu výsledku než samotné přiznání nezkušenosti.
- Rozliš, jestli je problém v tobě, nebo v zadání: pokud zadavatel očekává, že na výsledek přijdeš sám, řekni mu to přímo.
- Deleguj neviditelnou práci: pokud tě vyčerpává dělat věci bez uznání, najdi v týmu někoho, komu to nevadí.
- Naplánuj si odpočinek jako úkol: regenerace nesmí zůstat na náhodě, mozek potřebuje změnu, ne nečinnost.
- Přizpůsob formát zadání konkrétnímu člověku: někomu stačí svíčková, jinému je potřeba napsat celý recept.
- Pojmenuj očekávanou obtížnost dopředu: i bez změny okolností to sníží stres a tření mezi lidmi.
Co si lidi odnesli
Odpovídej přirozeně, ne podle očekávání: první impulz je cennější než vybroušená odpověď.
Angažovanost je o vozíku, ne o výkonu: kdo táhne jen sám za sebe, netáhne tým.
Past naučeného se musí hlídat pravidelně: i dovednost, ve které jsi extrémně dobrý, tě může vyčerpávat, pokud v ní přestaneš růst.
Mozek potřebuje změnu, ne odpočinek: naplánuj si regeneraci stejně jako práci.
Neřízený talent škodí tobě i okolí: pojmenuj si ho a najdi mu správný ventil.
Nedoptání stojí víc než trapná otázka: z 1 000 lidí má špatnou práci jen hrstka, zbytek má špatný způsob komunikace.
Jasné zadání šetří energii oběma stranám: forma výstupu a očekávání patří říct dopředu, ne až po odevzdání.
Další sessions v Meet&Deal KOMUNITĚ
Tahle session byla přesně tím, co od komunitního formátu čekáme: malá skupina, otevřená zranitelnost, konkrétní cvičení místo obecných frází o rozvoji. Meet&Deal KOMUNITA je pro majitele firem, managery a specialisty, kteří nechtějí další konferenci s powerpointem, ale reálnou práci na sobě vedle lidí, kteří řeší podobné věci.